Povídali jsme si s Kačkou (Huvarová), trenérkou, která obrovskou měrou přispívá k rozvoji dívčího fotbalu v MFK FM.
Kači, jsi poměrně mladá, co tě vedlo k tomu již nyní se vrhnout do předávání zkušeností a trénovat holčičky?
Pamatuju si, jak jsem viděla na Facebooku MFK F-M, že se zakládá dívčí sekce a dělají se nábory ve školách. Od malička fotbal miluju a hrát za Frýdek byl vždycky můj „takový malý“ sen. Začínala jsem tam s bráchou, ale postupem času jsem už musela začít hrát s holkama, jenže ve Frýdku ještě taková možnost nebyla. Věděla jsem, že jednou se holky do Frýdku vrátí a chtěla jsem toho být součástí, a je mi ctí, že zrovna jako trenérka. Za to vděčím panu Kovalovi, kterému jsem se ozvala, že bych měla zájem trénovat a on mi dal příslušné kontakty. Pak jsem se potkala s Jančou Sikorovou, podaly jsme si ruce a bylo hotovo. (Janča se usmívá :-D)
Je náročné skloubit trénování s prací? Pracuješ?
Nene, nepracuju. Studuju na Ostravské univerzitě. Proto je pro mě i jednodušší skloubit fotbal a studium, všechno je flexibilní, a to se mi na tom líbí.
V září jsi oslavila roční výročí jako trenérka v MFK FM, jaký byl ten rok?
Popravdě? Opravdový mazec, jiné slovo tenhle rok nevystihuje. Ani ve snu by mě nenapadlo, že holky ve F-M takhle předčí naše očekávání. Byl to rok plný zkušeností, za které jsem neskutečně ráda a vím, že tohle je pouze začátek. Máme velké plány :D
Jaká je tvá příprava na tréninky, zápasy? Co máš vlastně v dívčí sekci vše na starost?
Přípravu mám poměrně stejnou každý trénink. Sepíšu si cvičení, co bych s holkama chtěla udělat, ale ruku na srdce, u těch mých miminek ten plán moc nedodržujeme :D Ve Frýdku se věnuji nejvíc předpřípravce a mladší přípravce, kde jsou holky ve věku od 3 do 8 let. Ty začátky jsou nejtěžší, udržet jejich pozornost. Ale pro mě je nejdůležitější, aby to ty holky bavilo, proto hrajeme spoustu her, smějeme se a zároveň uděláme spoustu práce. A holky nám pak v zápasech ukazují, že se opravdu posouvají a zlepšují J Tudíž potvrzují to, že jdeme správnou cestou.
Stále aktivně hraješ, vidíš trénování jako přínos i pro tvou hráčskou kariéru?
Asi ano, tím, že chodím na různé kurzy, tak vidím, jak se dá trénovat i na sobě. Jsem na sebe více přísnější, a trénuju i doma individuálně, abych mohla holkám předvádět všechno v praxi.
Studuješ, co konkrétně? Jak si dál představuješ svůj život za pár let, myslíš, že vše co nyní děláš, se bude i nadále prolínat a doplňovat?
Studuji obor Geografie a Tělesná výchova na Ostravské univerzitě. Obor je to učitelský, tím pádem do budoucna bych se chtěla pohybovat ve školství. A život za pár let? Já doufám, že pořád budu trénovat jak ve Frýdku, tak sama hrát v Havířově. Jsou to věci, které mě neskutečně naplňují a teď si bez fotbalu asi už život představit nedokážu.
Věnuješ se holčičkám, proč ne klukům?
To je dobrá otázka. Každý má zaryté v hlavě, že fotbal je mužský sport. Ale už to tak dávno není. Ženský fotbal je ve světě na velice dobré úrovni, a proto trénuji holčičky. Rozvíjet dívčí fotbal u nás mě baví a vidím v tom velkou budoucnost.
Co vše děláte se svým trenérským týmem pro to, abyste šli stále dopředu?
Stále spolu komunikujeme, co by bylo dobré, na co se zaměříme, troufám si říct, že každou hráčku známe individuálně a individuálně je také probíráme. Ale hlavně jezdíme na různé kurzy, meetingy a snažíme se sbírat cenné zkušenosti a rady od dalších trenérů.
Máte nějaké "nouhau"? Nemusíš uvádět, a nebo naopak můžeš poradit jiným začínájícím dívčím týmům? Na co by se měli zaměřit?
Určitě tu je jedna velká podstatná věc. Chceme, aby holky trénovaly ženy. Je to strašně vidět, jak se holky cítí lépe s trenérkami a když trénuji jenom s holkama, když jsou jenom nábory pro holky. Vždycky se dělaly fotbalové nábory pro holky i kluky dohromady. A to byl ten kámen úrazu. Kluci vytlačili holky a je to potom už nebavilo. My jsme se zaměřily pouze na holky, máme jenom ženy v trenérském týmu a já si myslím, že i tohle bylo klíčové pro náš úspěch.
Jakým způsobem se vzděláváš a zlepšuješ?
Myslím si, že hodně mi pomáhá škola, jak už různé teoretické předměty v tělocviku, tak povinné kurzy. Samozřejmě mám za sebou UEFA Licenci C, v budoucnu bych si chtěla udělat B. Taky jsem absolvovala Coerver kurz 1, který byl skvělý a určitě se budu chtít zúčastnit dalších kurzu z řad Coervru, které jsou pro mě velkým přínosem.
Jak se cítíš, jako součást takového klubu jako je MFK FM? Co zázemí a podmínky?
Skvěle. Podmínky máme úžasné, kolegy taky a zázemí je asi jedinečné, nemůžeme si na nic stěžovat. Máme vše co potřebujeme a za to bych chtěla vedení poděkovat.
Jakou máte trenérskou partu?
Úžasnou. Nedávno nám přišly další dvě trenérky, které jsou skvělé! Všechny si rozumíme, předáváme zkušenosti, názory a myslím si, že nám to klape.
Vidíš rozdíly mezi fotbalisty a fotbalistkami dětmi?
Nikdy jsem neměla příležitost trénovat kluky od úplných začátku, takže nemůžu úplně hodnotit. Ale co vidím na turnajích, tak si myslím, že ty rozdíly už tam nejsou tak veliké. I holky umí dát tělo, i holky umí udělat skluz, vystřelit, kličku. Je možná patrné, že kluci to dělají ve vyšší rychlosti, ale holky je vždy jejich chytrostí přehrajou. :D
Ty sama se kolikrát podílíš na tom, že pomáháš i jiným začínajícím týmům s nábory a prvními tréninky, proč to děláš?
To je jednoduchá odpověď. Protože mě to baví. Vidět ty malé fotbalistky, jak mají radost z pohybu, míče a samotného fotbalu je krásné. Skoro polovina mého týmu v Havířově trénuje holky v různých městech, navzájem si pomáháme, radíme se a když jedna nemůže, druhá pomůže. Je to skvělé a přeju si, aby to tak bylo nadále.
Jak je na tom dnes fotbal v MS kraji, Moravě? A jaké máš vize klubové a celkově v dívčím fotbale jako trenérka?
Na Moravě si vedeme hodně dobře. Máme tady spousta ženských týmů, který se účastní od druhé ligy až po divizi. Dívčí fotbal v roce 2020 nabral neskutečné obrátky, ale to hlavně díky Janči Sikorové. Obdivuju její práci, jak ji dívčí fotbal není lhostejný a snaží se ho rozvíjet všude možně. My trenérky ji samozřejmě pomáháme, jak jen to jde a já věřím, že tohle všechno je jen začátek.
Je zde něco, co bys ráda změnila, poukázala na něco?
Byla bych ráda, kdyby se přestalo koukat na ženský fotbal přes prsty. Je strašně nedoceněný, a to mě mrzí. Doufám, že se to brzo změní.
Fotbalistek je nyní přes 70, o jaké kategorie se jedná a co hrají za soutěže? Dá se to vůbec vše ukorigovat? Moc dobře víme, že trenér nejen trénuje, ale také určitá administrativa k tomu patří a dokonce máte i své webové stránky.
Pořád to číslo nechápu. Za rok více než 70 holek, o tom se nám ani nesnilo. Máme předpřípravku, mladší a starší přípravku, mladší a starší žákyně a juniorky. Všechny holky hrají nějakou soutěž, i juniorky, které z většiny začaly trénovat teď v létě, ale mají tak skvělou partu, že je to neskutečně baví, zápas od zápasu jsou lepší a dělají nám jenom radost. A to nejen juniorky, ale všechny holky. Samozřejmě, že je to náročné, zkorigovat všechny tréninky, plány dá zabrat, ale díky vedení ve Frýdku se nám to daří a vždy máme to co potřebujeme.
Ano, máme i webové stránky, které jsou perfektním místem pro naše články, aby ostatní viděli, jak se nám vede.
Za to všechno ale patří velký dík rodičům, kteří jsou skvělí, holky podporují a bez nich by tohle nebylo.
Covid...nyní jste úplně vše zastavili? Nebo jakým způsobem to nyní mezi děvčaty vypadá?
Bohužel se nám zastavily všechny soutěže, takže s tím nic nenaděláme, ale holkám jsme připravily individuální plány, které dodržují a trénuji doma J
Sleduješ český, světový fotbal? Mužský, ženský?
Ano, fotbal sleduju často. Přiznám se, že českou ligu moc ne, ale někdy se na pár zápasů podívám. Ženský fotbal jen když hraje naše reprezentace.
Viděla jsi zápasy naší ženské repre se Španělskem a s Azerbajdžánem? Jak bys je jako trenérka zhodnotila a co bys holkám řekla po zápasech, kdybys tu možnost měla?
Viděla jsem oba zápasy, které byly podle očekávání naprosto rozlišné. Je vidět, že Španělky jsou úplně někde jinde a holky bohužel šanci neměly. Na rozdíl s Azerbajdžánem byly tři body povinné a myslím, že naše reprezentantky hrály, co bylo potřeba. V kabině po zápasech bych jim řekla, že uhrály přesně co jsme chtěli a musí se soustředit do dalších zápasů, aby si to vytoužené Euro zahrály.
PS redakce: A my musíme uznat, že kdo vídává Kačku na trénincích s těma nejmenšíma princeznama, nemůže přehlédnout její energii, neustálé burcování, hecování, tleskání, úsměv, a neskutečné nasazení plné optimismu a radosti. Pak se není čemu divit, že se holky rozrůstají, i nás by takové tréninky a zábava bavila, no ne?